Náš život s Profíky nastartovala vlastně náhoda. Psal se rok 2015, služební cesty polevily, baráček se rýsoval a já se začínala těšit na splnění dětského snu o vlastním pejskovi. Jednoho dne v rámci konverzace s mou lektorkou němčiny diskutujeme, že se chystám navštívit psí útulek a jednoho chlupatého věrného přítele si přivézt domů. I v tom paneláku mu bude líp než v útulku a do roka se stěhujeme do domku. Tak proč čekat? Lektorka se zamyslela a povidá „Portíka byste nechtěli? Kamarádka hledá nové páníčky pro jednu fenku ze svého prvního vrhu. Fenečka se jim po necelých šesti letech vrátila zpět do chovné stanice.“ Vzala jsem si kontakt a ještě ten večer zavolala a poznala Kamilu Volfovou a její chovnou stanici Cordata. Po telefonu jsme se domluvili na návštěvě. My chtěli poznat Almičku a Kamila chtěla poznat nás. Do Almičky jsme se během minuty zamilovali. Je to dáma s upřímným kukučem a hlubokým srdcem. Jedná se o velmi milého, hodného a věrného psa. Uchvátila nás… Kamila nás podrobila výslechu, vysvětlila, že Almičku jen tak někomu nedá a chce mít prostor vybrat pro Almičku to nejlepší. Dozvěděli jsme se, že v zájmu o Almičku máme konkurenty. Odjížděli jsme zamilovaní a se strachem, že Almičku nedostaneme…

Když zazvonil telefon, byl pátek 14.8. A ano, byla to Kamila, která mi oznamuje, že se rozhodla svěřit nám Almičku. Máme obrovskou radost a ještě ten večer si pro Almičku jedu. Měli jsme v plánu víkend na venkově na chatě. Roman odjíždí s kamarády na chatu a já první noc s Almičkou zůstávám doma, aby nový domov poznala. Ráno vyrážíme také na venkov. V tu chvíli už jsou z nás přátelé na život a na smrt. Vodítko nepotřebujeme a já mám svou parťačku maximálně metr od sebe ať jdu, kam jdu. To nám vydrželo dodnes. Chodí se mnou na záchod, do koupelny, vynést odpadky, vaří se mnou v kuchyni atd. K vybudování vzájemné důvěry nám stačila jedna noc…

Ale tímto to nekončí. Začali jsme pravidelně chodit na procházky do parku. Almička procházky miluje a hlavně je hrozně nadšená ze psých parťáků. Každého pejska vyzývá ke hře, pokud páníček dovolí, tak si hru užívá. Netrvá dlouho a začínáme přemýšlet, zda Almičce nepořídíme parťačku. Však máme 2 tisíce metrů zahrady na odvádění. Po nějaké době se domlouváme s Kamilou a rezervujeme si štěně z příštího vrhu. Tak se naše rodina rozrůstá v únoru 2017 o tmavohnědou slečnu Essinku. Essinka zprvu působila jako hodné štěňátko, ale postupem času se v ní projevil ďáblík s neskutečnou energií, ale taky obrovským srdcem. Je to obrovská parťačka naši malé dcerky. Vykazuje úctu Almičce a vítá každou návštěvu. Přijetí Essinky do naší rodiny rozšířilo naše obzory o taje výstav portugalských psů. Touto zkusenosti jsme si prošli za velké podpory Kamily. Essinka byla v několika soutěžích úspěšná, přesto jsme se po jejím uchovnění rozhodli pro sportovní styl života. Oba naši psi jsou šťastní v krátkém sestřihu, s volným pobíhání v přírodě. Spíše nás potkáte někde pohodlně na výletě než v sestřihu.

Každopádně velmi děkuji té náhodě, která nám do života přivedla portugalského vodního psa. Plemeno úžasné povahy a kvalit. Děkuji za vznik přátelství s Kamilou, které trvá dodnes.